Tohle je moje léto

O víkendu jsme byli s Mužem a dětmi pod stanem. Můžu doporučit kemp Sedmihorky u Turnova. Krásné okolí, čistý kemp, klubovna pro děti, písečná pláž, písečný rybník, super hotovky v kempu v hospůdce Skalák a nesmím zapomenout na točené malinové pivo Rohozec.

Noci byly horší. Máme stan 3+1. Konečně jsme objevili díru, kterou jsme způsobili asi před sedmi lety a kdykoli jsme ji chtěli zalepit, nemohli jsme ji najít. Byli jsme tam dvě noci a obě dvě noci byly bouřky jako prase. Stan byl postavený na mírném kopečku, voda tekla, Beruška ležela zrovna na díře, takže mokrý spacák, voda pod nohama. Ale vyřešili jsme to, Muž spal v autě, děti po stranách stanu, kde bylo sucho, já na suchém kousku. Ráno jsme sušili všechny karimatky a spacáky. Ale jinak se nám tam moc líbilo.

A aby se to nepletlo v sobotu ráno jsme všechno vysušili, vyšli na tůru, vrátili se na oběd a ve čtyři odpoledne, kdy jsme šli balit, začala úplně stejná super bouřka jako předchozí dvě noci.

Poslouchám soundtrack z filmu Stand by me. Po ránu by měl snad každý poslouchat Lollipop od The Chordettes. Při té písničce nemůže mít nikdo špatnou náladu. Jen se tak přihlouple usmívám a zpívám si

Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop (pop)....

V sobotu jedeme do Jižních Čech do chaty u Chlumu u Třeboně na kola. Byli jsme tam i loni, ale ubytování jsme měli v apartmánech u Čuchnů. Bohužel než jsme se letos rozhoupali, kdy pojedeme, už neměli volné dva apartmány. Jedou s námi totiž Mužovi rodiče a Mužovi synovci.

cvičení

Od minulého týdne jsem začala cvičit a cítím se líp. Je to zvláštní, ale cítím se štíhlejší, i když vím, že to není pravda. Ale jde mi o ten pocit. Včera jsem cvičila Body revolution Workout 10. Minule mě docela dost bolely stehenní svaly, ale dnes nic. Minule jsem totiž odflákla protažení a to se teda fakt nevyplatí.

Marley a já - knížka nebo film?

V knihovně jsem si půjčila knížku Marley a já od Johna Grograna. Zhltla jsem ji za jeden den. Četla se skoro sama. Na konci jsem byla opravdu zdrcená. Já psa nemám ani nechci, ale trochu jsem Johnovi záviděla pevné pouto s Marleym. Tak jsem si řekla, že se konečně podívám na film, protože knížka byla strašně vtipná.

Ale film. Nuda. Knížka je o Marleym. Film byl o lidech, kolem kterých občas proběhne pes. Navíc oproti Marleymu v knížce byl ten filmový hotový andílek. Jennifer nevidím jako postavu Jenny, ale jako Jennifer Aniston a Owen Wilson, mám ho sice ráda, ale v tomhle filmu vypadal jako svůj děda s parukou. Takže film rozhodně nebrat. Místo toho se vrhnout na knížku

Marley mě naučil probouzet se každý den s nespoutanou chutí do života a radostí, užívat si každý okamžik a následovat své srdce. Naučil mě ocenit prosté věci - procházku lesem, čerstvý sníh, krátké zdřímnutí na zimním slunci. Jak stárnul a začínalo ho pobolívat tělo, naučil mě, jak je důležité neztrácet optimismus ani tváří v tvář nepříjemnostem. Hlavně mě poučil o přátelství, sebeobětování a především o neselhávající věrnosti.

Marley jako učitel a vzor. Je vůbec možné, aby pes - jakýkoliv, ale hlavně tak natvrdlý, divoký a neovladatelný, jako byl ten náš - mohl ukázat lidem, na čem v životě záleží? Jsem přesvědčen, že ano. Věrnost. Odvaha Oddanost. Jednoduchost. Radost. A také věci, na kterých nezáleží.

Někdy vám prostě musí pomoci pes se špatným dechem, ještě horšími způsoby a čistými úmysly a otevřít vám oči.