úterý 28. srpna 2012

Fanpovídky


Ráda čtu a před pár lety, kdy ještě nebyl dokončen Harry Potter, byli hodně aktivní fanfiction autoři, spíš asi autorky. Tady jsou moji oblíbené autorky.
Nightee
V doby, kdy psala, jí bylo kolem patnácti a měla zvláštní styl. Harry Potter, pokud se tam vyskytoval, byl většinou zápornou postavou. Její povídky jsou spíše depresivní, takže žádný happy end. Ale má opravdu výborné nápady. Povídka A na nás hvězdy nezáří opravdu stojí za to si přečíst.

Electra
Tato autorka dokázala něco neuvěřitelného. Vytvořila dvojče Harryho, Ebony Potterovou, většinou ji páruje s Dracem nebo Luciem. Povídek s ní napsala nepočítaně a jsou výborné.

Je určitá skupina dívek, které píšou slash. Jedná se o homosexuální vztahy mezi postavami a hlavní pár je samozřejmě Harry a Draco. Moje první setkání se slashem byla Estriel a její povídka na pokračování Esprite, za kterou se později velmi styděla. Byla v ní i milostná scéna, psala ji v šestnácti a vzhledem k její nezkušenosti jí popsala velmi nerealisticky.

Estriel
Za něco nádherného považuju povídku Porcelain, je křehká a něžná  můžu  ji číst pořád, protože Estriel umí neuvěřitelně kouzlit se slovy.
V současné době píše i v angličtině na svém blogu na livejournalu a jedná se většinou o krasobruslařské povídky, ve kterých figuruje Johnny Weir, Stephan Lambiel, Evgeni Plushenko a další hoši.

Alexis

Samozřejmě píše o Harrym a Dracovi J. Povídky se většinou odehrávají po dokončení školy nebo ještě později. Harry s Dracem se někde potkají a zajiskří to mezi nimi. Někdy s sebou vlečou něco ošklivého z minulosti, ale navzájem se zachrání.


pondělí 27. srpna 2012

Fotoreportáže

Dávám sem odkaz na fotoeditorial Týdenní menu světa. Víte kolik peněz projíte za týden? A kolik peněz projí lidé z druhého konce světa?

http://instinkt.tyden.cz/fotoeditorial/tydenni-menu-sveta/


čtvrtek 16. srpna 2012

Seriály, čtení a tak

Pokračuju v Body Revolution. V pondělí jsem odcvičila Workout 11 a přísahám, že ještě dneska mě bolí stehenní a břišní svaly. Teprve včera večer jsem se vzchopila a zvládla 12. Ta půlhodinka mi ubíhá mnohem rychleji, než když jsem začínala cvičit a modlila se, aby už byl konec.

Kolem pupíku už jsem naměřila 86cm z původních devadesáti. Jde to pomalu, ale jde to.

Z knihovny mám rozečtenou detektivku od irské spisovatelky Tany French. "Na Věrnosti" už je její třetí knížka, člověka může odstrašit to, že je to bichle, ale čte se to moc dobře. Knížka je psaná v ich formě a v každé svůj příběh vypráví někdo jiný. Má skvělé dialogy, postavy a zápletky a rozuzlení případu v první knížce "V lescích" člověka porazí.

Po večerech sledujeme seriál Četa v akci. Je to americký z let 1987-1990 a popisuje válku ve Vietnamu. Když jsem byla na střední, tak to vysílali na TV Premiéra a  hltala jsem to. Střílečky mě baví a měla jsem tam oblíbené herce. Stephen Caffrey hrál poručíka zelenáče, který se má co učit od svého staršího a zkušenějšího seržanta a Ramon Franco (má tak hezký oči) hrál vojáka s kulometem. Nedokázala bych se mezi nimi rozhodnout (zamilované srdíčko). Mínus je, že dabing je skoro dvacet let starý, takže občas jde špatně rozumět a je to divně nazvučený a dabéři mluví několik postav, protože vojáků je tam hodně, vždycky se tam objeví někdo neznámý, aby ho mohl VietKong odstřelit a postavy v titulkách zůstávají. Když už mluvím o titulcích, v úvodních titulcích hraje skvělá písnička Paint it Black od Rolling Stones. Pro mě je to nostalgická záležitost.

Jak to tak vypadá, po mnoha pokusech jsem konečně našla svoji vůni. Vyhrála to Si Lolita od Lolita Lempicka. Koupila jsem si pár různých odstřiků vůní a mezi nimi všemi mi voní ze všech nejlíp. A Beruška ji chce používat taky :D.
Poznámka: Nekupovat EDP, ale EDT. U parfémové vody je drsný nástup pepře, který slabé povahy nevydýchají.

čtvrtek 2. srpna 2012

Čtení

Včera jsem se šla podívat do antikvariátu a když jsem to řekla před kolegyněmi z práce, dostaly záchvat smíchu. Do antikvariátu totiž podle názvu chodí jen staré báby.

Jsem prostě divná, když čtu. Je jedno, že čtu růžovou knihovnu, detektivky, horory, dobře, mám i Jane Austenovou.

Když jsme byli jednou na prohlídce zámku, poznala jsem na obraze krála Šalamouna. Průvodce vzápětí sdělil, že obraz má název Šalamounův soud. Všichni se na mě překvapeně podívali, jak jsem to mohla vědět. Rozčísla to kamarádka, která řekla: "Ona čte."

Snažím se dětem číst, kupuju jim knížky, samozřejmě, že s obrázkama a doufám, že budou aspoň trochu číst. Aby si nechodily do knihovny půjčovat povinnou četbu se zoufalstvím v očím a prosbou, aby byla knížka co nejtenčí.