Running on empty

Konečně jsem shlédla další film s Riverem.

 

Dannymu je sedmnáct, je talentovaný klavírista, má mladšího bratra a s rodiči žijí na malém městě. Z minuty na minutu musejí opustit svůj domov a odjíždějí do neznáma vytvořit si novou identitu a nový domov. Jeho rodiče před lety vyhodili do vzduchu vojenskou laboratoř na protest proti vietnamské válce a od té doby po nich neustále pátrá FBI. Danny je s nimi na útěku od svých dvou let. Asi by nespočítal, kolik jmen už měl. Snaží se být v pohodě, ale je to pro něj stále těžší. Mladší bratr Harry to bere ještě jako legraci, stále poznává nové spolužáky, je to malý vtipálek. Ale i rodiče začínají být unavení, matka si vyčítá, co tím způsobují svým dětem. Danny má šanci jít na Julliard a poprvé se zamiluje. Lorna je silná osobnost, je vtipná, není klasická kráska, ale je přitažlivá a zajímavá.

 

River byl opravdu neuvěřitelný herec. Kdybych nevěděla, že měl nastudované prstoklady při klavírních skladbách, ale hudbu odehrál profesionál, věřila bych mu, že to hrál on. Dokonale to prožíval. Naprosto mu věřím to utrpení, které prožíval, když se zamiloval a nemohl o sobě Lorně skoro nic říct, takže mluvil co nejméně, aby jí co nejméně lhal.

 

Ve filmu se hodně brečí a i já měla párkrát na krajíčku.

Fire and Rain

Rodiče a děti měli mezi sebou opravdu pevné pouto a rodinné scény byly opravdu přirozené a zahrané s lehkostí. Jejich společně zpívaná píseň byla pro mě nezapomenutelná.

You have a lot of secrets, don´t you?

Zprávy z minulého týdne

Konečně mám v telefonu větší 16G kartu, takže jsem si natahala všechny možné alba, a nemusím přemýšlet, které si nechám a které vymažu. Na foru do-ucha jsem si stáhla namluveného Červeného trpaslíka, knížka popisuje ještě události před prvním dílem seriálu, jak se Lister dostal na Nimas, jeho první setkání s Rimmerem a jak se dostal na Červeného trpaslíka. Ještě mám prostor něco přes dvě giga. Jindy mi blikala kritická situace, nedostatek místa: 400 MB.

Tehle týden jsem si konečně pořádně zacvičila, předvčerejší Killer Abs 2 mi dává zabrat ještě teď.

V čajovém obchůdku jsem si koupila Majestic Tea Chai. Je to vtipný, když je to čaj čaj :D. Je to černý čaj se spoustou koření a hlavně kardamomem. Piju ho s mlékem a trochou cukru. Když jsme kdysi chodili do čajovny, nabízeli buď sahlep nebo samolep a to bylo něco jako řídká krupička s touhle směsí koření ve skleničce k pití.

Jo a taky jsem tam objevila značku Heathcote and Ivory, naprosto přírodní. K narozeninám si asi od nich koupím nějaký krém na ruce. Na svých stránkách mají výprodej, prý kvůli změně obalů, ale kupovala bych toho zbytečně moc. Škoda, že nevyrábějí šampony, ráda bych nějaký přírodní vyzkoušela.

Berušce jsem k narozeninám koupila rozkládací šmoulí domeček se šmoulinkou a kartáč na vlasy od Balmain s přírodními štětinami, protože její jemné vlasy je za trest rozčesávat, když je mívá často zacuchané. Tenhle fakt funguje bez tahání, díky za tip lili. Beruška si akorát stěžovala, že jí tím kartáčem škrábu na krku.

Dneškem končí můj týden zastupování vedoucí, která měla dovču, na což se neskonale těším.

Na cestě za mnou je parfém Cašmir od Chopardu, na který se těším, do tohohle počasí bude výborný. No jo sakra, jak může být taková zima uprostřed  března?!

Právě poslouchám
4NonBlondes - What´s Up

 

 

 

 

River Phoenix

Video od fanynky k jeho nedožitým 37. narozeninám

 

 

Konečně jsem dokoukala Souboj, kde hraje River vojáka, který odjíždí do Vietnamu a noc předtím mají soutěž ošklivek. Voják, který přivede nejošklivější holku na večírek, vyhrává bank. Ale Rose, kterou si Eddie vybere, mu trochu změní pohled na věc.

Zvláštní křehký film a Lili Taylor opravdu, opravdu není ošklivá. Má krásné oči a zvláštní kouzlo.

 

Ještě se chystám na Running on Empty, kde River hraje talentovaného pianistu. Za tuto roli byl v necelých sedmnácti nominovaný na Oscara. Viděla jsem rozhovor, kde se před ním moderátorka skláněla, protože ačkoliv na piano hrát neumí, naučil se tak dokonale prstoklad, že by to nikdo nepoznal a věděla o čem mluví, protože se zúčastnila několika klavírních soutěží (asi jako divák nebo komentátorka).

 

Na konci Stůj při mně, kdy se otáčí a my víme, že ho vidíme naposledy, je to pokaždé stejně bolestné, když známe jeho osud.

 

Dívky po něm šílely, kritici vychvalovali. Stačil pohled do očí, jeho roztomilý nos, úsměv, jeho typické zamyšlené zamračení a byla jsem ztracená.

 

Občas se mi pro něj chce brečet. Zemřel v roce 1993 na předávkování drogami. Bylo mu 23 let. Nejsmutnější je, že u toho byla jeho sestra a jeho mladší bratr Joaquin Phoenix. Jeho nejlepší přítel Keanu Reeves se z jeho smrti psychicky zhroutil, přestal brát drogy. Díky Riverově smrti se dal dohromady i Johnny Depp, protože River zemřel před jeho klubem, kde se daly drogy běžně sehnat, za což si to  Johnny hodně slíznul.

 

Letos to bude dvacet let co zemřel a stále má nové a nové fanoušky. Je to neuvěřitelné a dojemné. Jaký by byl dnes, kdyby nezemřel? Zapadla by jeho hvězda, nebo by se stal zpěvákem?  Na tyhle otázky odpověď nedostanu. Někdo má asi v osudu zemřít mladý a potom žít navěky ve svém odkazu a v paměti a srdcích lidí.