čtvrtek 30. května 2013

Filmový víkend

O minulém víkendu jsme stihli tři filmy.

Mladý mistr (1980) Film s Jackie Chanem. Hraje žáka kung fu školy, který se vždycky přimotá k nějakému průšvihu. Je to neuvěřitelný blázen, co všechno předvedl při závěrečné bojové scéně, by normální člověk nemohl vydržet.
Souboje jsou výborné a zábavné, zvlášť Jackie v sukni a teď ti zlomím nohy.
Staré hongkongské filmy miluju, protože je poctivá kaskadérská práce. Ne jako dneska, kde každý lítá na drátech.

Co jsem si všimla, tak Číňané jsou nějak zvláštně ujetí na vtípky s čůráním, takže se ho dočkáme i tady.
Naprosto šílený ujetý dabing.
-Zazpívej mi nějakou pěknou písničku.
-Holka šikmooká, nesedávej u potoka...
a Čou Lin z bažin močálem se plíží...

Vy chlípníku, máte děti všude.

Rychle a zběsile 6 (2013) Na tom jsme byli v kině. Rychlá auta, hlášky, nejvíc jich měl černoch Roman, a návrat Letty, kterou miluju od prvního dílu.

-Nemáš nějaký drobný?
-Sakra, vždyť jsi milionář.
-A taky jím chci zůstat.

-Když máš holku, musíš mít velký víš co, nebo ji ohromit velkýma diamantama.
-Aha, proto tvoje holky mají tolik cetek.

-Wrong team, bitch.

Temný rytíř povstal (2012) Skoro tříhodinovka, takže pro mě náročná na sledování, na mě až moc brutální svou realističností, a nějak jsem nepobrala, kde byla ta díra, ze které Bruce Wayne vylezl. Připadalo mi, že na jiném kontinentu. Každopádně Anne jako Catwoman se mi líbila, byla pěkná potvora a to, že se dočkáme happyendu, jsem nečekala.

středa 29. května 2013

Myšlenky

Když tak projíždím různé blogy, přemýšlím, co lidi čtou, komentujou a co je vlastně na čtení blogů nejvíc přitahuje.
 
Někdy si zaškatulkuju, že na blog.cz chodí hlavně mladé (malé?) holky, většinou je to jejich první blog, je tam spousta pro ana blogů, takže by se dalo říct, že je to místo, kde se sdružují jednodušší lidé. Ale na druhou stranu jsou tam blogerky jako třeba hogreta a myší královna.  Vlastně jsem na obě narazila, když jsem hledala články o pro ana blozích. Obě slečny jsou mladé, zemřel jim otec, měly těžké dětství a přesto pozitivně myslí a podle toho píší i články, i když myší královna je trošku radikálnější a drsnější.
 
Na blogspotu jsou blogy hodně orientované na módu a kosmetiku, pak jsou tu taky knižní blogy a ano, najdou se i pro ana blogy, přiznám se, že mě to trochu překvapilo. Jednu dobu jsem si myslela, že na blogspotu jsou trochu vyspělejší pisatelky.
 
Jedna komentující mi napsala, že můj blog čte tak málo lidí, protože se neorientuji na jedno téma. Lidi chtějí vědět, na co je blog zaměřený a tak vědí, co od něj můžou očekávat. Ale co mám dělat. Nejsem kosmetický maniak, cvičím, protože mě to baví, ale nijak odborně se nezajímám o složení jídelníčku. Prostě se inspiruji u ostatních, kterých je hromada a já si nechci na nic hrát. Jsem člověk, co ví tak od každého trochu, nedokážu se zaměřit na jedno téma. Miluju knížky, ale přestože v nich ležím od malička, nedokážu napsat sáhodlouhou recenzi. Buď se mi líbí nebo nelíbí, najdu si tam oblíbenou pasáž, postavu. To samé mám s filmy.
 
Je zvláštní, že nejvíc čtenářů mají blogy s fotkami a jejich popiskami.
Koupila jsem si tohle, byla jsem v kavárně, tak vyfotím kafe, dortíka, svoje ruce s hodinkami a prstýnky, nalakovala jsem si nehty, vyfotím svoje nohy, boty, zase nohy...
A čtenářky jásají a chválí. Občas si připadám jak na mimibazaru, jen mi tu chybí jejich tleskánky. Hlavně spousta jich přiznává, že ani nečtou text a rovnou si prohlížejí fotky. A v komentářích pak pokládají otázky, na které by věděly odpověď, kdyby si ten text mezi obrázky přečetly. 
 
Občas si říkám, to opravdu píšu tak špatně? Sakra, kde mám aspoň jeden komentář? A pak si vzpomenu na pipky spisovatelky, které psaly na fanfiction.potterharry.net povídku na pokračování a na konci napsaly Pokračování bude až dostanu aspoň deset komentářů. Byly směšné a jejich čtenářky komentovaly způsobem: Nádherná kapča! Honem, honem další. A o takové bych, pravda, ani nestála.
 
Na závěr obrázky mimo téma.
 


 

pondělí 27. května 2013

Let the right one in (2008)

Před pár lety, kdy začínalo šílenství okolo Twilight, jsem náhodou zhlédla nenápadný švédský film, který byl taktéž o upírech.
 
Knižní předloha, kterou napsal John Ajvide Lindqvist v roce 2004, vyšla o rok dřív než Stmívání, takže žádné výkřiky o napodobování prosím. Film byl uveden v kinech v roce 2008 asi o dva měsíce dříve než Twilight a získal několik cen na filmových festivalech.
 
Film se odehrává na malém švédském městě v osmdesátých letech. Oskarovi je dvanáct, ve škole ho šikanují spolužáci a tak si doma schovává výstřižky o vraždách a sní o tom, že by jim to jednou mohl oplatit. Do sousedního bytu se přistěhuje zvláštní holčička se svým otcem. Nechodí do školy a ven vychází jen v noci. Ačkoliv Oskarovi hned při prvním setkání zdůrazní, že se nemůžou kamarádit, přece se vídají. Ano, Eli je upír(ka). Starší muž, se kterým žije, není její otec, ale služebník, který pro ni obstarává lidskou krev. Poslední dobou se mu nedaří a nakonec ho při jednom nezdařeném pokusu o vykrvení jednoho mladíka chytí policie a Eli se o sebe musí postarat sama.
 
Po těch všech příšernostech ve Twilight jako je třpytění upírů na slunci a jejich nezničitelnost, jsem byla opravdu nadšená, že někdo natočil horor podle upířích pravidel. Eli nesmí vejít tam, kde nebyla pozvána, na slunci shoří a k přežití potřebuje lidskou krev. Nabádá Oskara k tomu, aby se nebál vrátit to jeho útočníkům.  Film má navíc úžasnou mrazivou atmosféru a překvapivý happy end.
 
Tady si na upíra nikdo nehraje. Je to o osamělosti, potřebě krve a zoufalství, že kvůli tomu, aby přežila, musí zabíjet.
 
 
Aby Američani nezůstali pozadu, rozhodli se, že natočí svůj remake, který byl uveden do kin v roce 2010. Do role upírky "Abby" byla obsazena Chloë Moretz, která byla skvělá jako Hit Girl ve filmu Kick Ass a "Owen" ztvárnil Kodi Smit-McPhee. Pamatuju se, že jsem byla fakt naštvaná, že Američani musí vzít každý dobrý film a představit ho americkému publiku svým pohledem. Minulý týden jsem se na něj podívala, abych měla srovnání a vítězem pro mě je rozhodně švédská verze.

Varování: pokud jste filmy neviděli a máte to v plánu, nečtěte dál, neboť následuje podrobnější rozebrání děje a rozdíly mezi filmy.



Abby byla jenom roztomilá holčička, ale v Eli toho bylo skryto o hodně víc.
 
Mezi Oskarem a Eli už byl náznak jiskření a dospívání, Abby a Owen působili jenom
jako děti.
 
Švédský film je rozhodně mrazivější už podle barev.
 
Oskar ukrývá sešit s výstřižkami o vraždách a vražedných zbraních, Owen ukrývá papírky od bonbonů, kterými se láduje.
 
Pokud nastala dramatická scéna, jako když Oskar donutí vejít Eli do bytu bez pozvání, Švédové se nebojí nechat rozsvícená světla, narozdíl od Američanů, protože za světla se přece děsivé věci nedějí.
 
Eli kousne jednu ženu, která přežije a začne se měnit na upíra. Ve švédském filmu (stejně jako v knize) si žena uvědomí svou přeměnu a rozhodne se ukončit svůj život vědomě a dobrovolně tím, že požádá nemocničního zřízence, aby pustil do pokoje světlo, čímž shoří. V americké verzi se žena přemění na upírku a nenapadne ji nic lepšího, než se  zakousnout do své ruky, jelikož má hlad?! WTF?! Ve stejné chvíli nemocniční sestra rozhrne žaluzie, takže upírka začne hořet, sestra ji chce zachránit, taky začne hořet, celý pokoj shoří taky a nevím co všechno ještě.
 
Švédi natočili film za čtyři miliony, Američani měli rozhodně větší rozpočet, a tak ho využili na CGI efekty, které ovšem působí divně. Takže pokud Abby útočí nebo pije krev, její obličej se změní na příšeru, a hlas má jako z Vymítače ďábla, což vypadalo fakt směšně.
 
V závěru filmu je scéna v bazénu, při které se Američani narozdíl od Švédů dopustili chyby, protože podle pravidel by Abby nemohla vejít, když ji nikdo nepozval. A samozřejmě taky zhasli světla. Když se Oskar vynoří nad hladinu, spatří Eliiny oči.
Nádherný záběr.

Zato, když se z bazénu vynoří Owen, uvidí Abbyiny nohy. :D

V LTROI člověk přemýšlí o tom, jestli Eli má Oskara opravdu ráda, nebo jenom potřebuje nového služebníka. Ta nejednoznačnost její postavy je fascinující a každý si to může vykládat po svém.
 
V LMI je Abby tak sladká, že jí tu upírku prostě nevěřím.
 
LTROI jsem viděla na youtube ve švédském znění s anglickými titulky a byla jsem v šoku, že jsem skoro všemu rozuměla. Švédština zní strašně vtipně a v češtině bych to asi vidět nechtěla, protože naši dabéři mají příliš dětské hlasy a Eli v originále má dost hluboký hlas na holku.
 
Poznámka na závěr. V knize se dozvíme, že Eli není dívka, ale chlapec, který při své přeměně na upíra přišel o genitálie.

čtvrtek 23. května 2013

Co mi dalo cvičení

Objevila jsem znovu radost z pohybu.

Začala jsem chodit s rovnými zády a hodně se mi zpevnily, a cvičení je dobrou prevencí proti jejich bolestem, zvlášť pokud celý den sedíte.

Zjistila jsem, že toho zvládnu víc než si myslím.

Zjistila jsem, že mám lepší fyzičku než můj Muž. :)

Naučila jsem se nová anglická slovíčka a zjistila, že anglicky něco pochytím.

Chci se zlepšovat, zkoušet nové cviky a posouvat své hranice. 



Objevuju zdravé potraviny jako avokádo (Teď jsem konečně zjistila, že zelené je nezralé a tvrdé. Aby bylo k jídlu a dobře se loupalo, musí mít skoro černou slupku), arašídové máslo, chia semínka a ovesná kaše je oblíbená jako snídaně i mými dětmi.

Také objevuji nádherné fotky.


 
Takže.
 
A já bych ještě přidala potravu pro duši.



středa 22. května 2013

Nostalgická

Jen tak mě napadlo, jestli bych v pubertě taky propadla ana blogům a došla jsem k závěru, že ne. Už od dětství jsem totiž milovala ve filmech nádherné ženy. O jedné italské herečce jsem byla přesvědčená, že je to nejkrásnější žena na světě. Hodně se v tom filmu svlékala. Měla nádherná prsa, útlý pas, oblé boky a jemně klenuté bříško. Teď po letech jsem si ji vyhledala (jmenuje se Francesca Dellera) a zjistila jsem, že její zjev mi připomíná nafukovací pannu. Ale pořád mi připadá nádherná.

V Titanicu jsem se zamilovala do Kate Winslet.
 
A v Desperadovi do Salmy Hayek.
Scéna, kdy svou chůzí přes silnici způsobí dopravní nehodu. :)

Další bohyní pro mě je Monica Belluci.

I v padesáti dokáže zastínit o polovinu mladší ženy.


Takže "thinspo" hubených tělíček a většinou bez hlav je proti nim prostě trapárna.

Pak jsem začala vzpomínat na dětství.

Video. Byli jsme jedna z prvních rodin v domě a mezi našimi známými, kdo měli videopřehrávač. Sice s jednou hlavou, ale měli jsme ho. Takže naši nakupovali na tehdejší burzách videokazety v původním znění s tzv. rychlodabingem. To byl domácí překlad a dabing namluvený jedním člověkem, který většinou nestíhal všechno přeložit, takže jsme půlku nechápali, ale měli jsme Hříšný tanec a Modrou lagunu. Což vedlo k tomu, že jsem chtěla vypadat jako Jennifer Grey nebo Brooke Shields. :D  Později jsme mohli chodit do videopůjčoven, lidi si půjčovali kazety mezi sebou a nastaly filmové víkendy. Viděla jsem spoustu hongkongských filmů. Na některé se nezapomíná jako Karate Tiger 4. Závěrečná bojová scéna je bomba. Je tam všechno. Šílené ksichty, ublížené ksichty, patetické řeči a přehrávání.
 
Pak tu taky byl Karate Tiger 2 a klasika Karate Kid. Na tu jsme koukali pořád dokola, dokud jsme tu kazetu měli půjčenou. Pak jsem taky milovala filmy, kde děti uměly karate nebo kung fu a dokázaly zmlátit dospělého. Jeden takový jsme měli. V překladu to byla Šťastná sedmička. Byla tam jedna holčička, šest kluků, z nichž jeden jezdil na skateboardu a jeden chodil pořád ve vojenském a říkali mu Rocky. Byla to taková zamotaná komedie o diamantu a mafiánech, co ho chtějí. Zkoušela jsem ho teď najít, ale myslím, že jsem bez šance.
 
Ohledně herců bylo  kolikrát těžké zjistit jejich jméno, protože titulky z padesáté kopie byly rozmazané. Ale Patrika Švajce :D  znal úplně každý, i když jsme byli schopni si ho splét s Kurtem Russelem. Byli si v té době podobní. Jo a já měla tričko s Van Dammem. Krvavý sport jsem si pouštěla hodně často. Tričko s obrázkem herce nebo herečky to bylo taky terno.
 
Písničky. Zahraniční hity většinou hrály u kolotočů. To pak kamarádka přišla, že Roxette jsou nejlepší skupina na světě a pořád dokola psala na chodník křídou Roxette Joyride. Po revoluci někteří měli satelit a MTV a za mnou přilítla kámoška, že viděla nejlepší skupinu na světě East 17 a její mamka jí ušije přesně stejný kalhoty jako mají oni.
 
Kazeťák. Měli jsme to štěstí, že nám naši koupili dvojče. Pro neznalé. Byl to kazeťák na dvě kazety a jeden oddíl byl nahrávací, takže jsme si mohly nahrávat půjčené kazety i z rádia. A pokud jsme chtěly nějaké písničky z televize, tak jsme si je museli nahrát z televize za našeho hrobového ticha. Ještě na střední jsem si nahrávala písničky z rádia, a vytvářela si tak vlastní výběr, abych si měla co pouštět.
 
Klíště. Nebudete tomu věřit, ale za celé své dětství jsem neměla ani jedno a to jsem normálně válela sudy v trávě. O jejich existenci jsem se vlastně dozvěděla až ze scénky Možná přijde i kouzelník. A myslím, že jsem nebyla sama. Na táboře jsme pak s některýma holkama hystericky probíhaly lesem, aby na nás nespadlo ze stromu. :D

Je zvláštní, že do svého dětství bych se vrátila hned bez váhání, ale už nikdy bych nechtěla zažít znova svoji pubertu. Takže radši zůstanu kde jsem :D
 
Před pár lety řekla jedna nadřízená z mojí práce, bylo jí kolem padesáti, že už by nechtěla, aby jí bylo třicet, protože tehdy byla ještě blbá, a když o tom přemýšlí, že ještě ve čtyřiceti byla taky blbá, takže teď jí to vyhovuje, jak to je. :D

pondělí 13. května 2013

Ideální postava?

K tomuto článku mě přiměla Míša, i když původní článek nevím proč, smazala. Psala o extrémech v reklamním světě a jako příklad uvedla řetězec H&M, který místo hubené modelky angažoval modelku plných tvarů. Byla toho názoru, že by se v reklamě měly jako příklad prezentovat vysportované postavy.
 
Problém je v tom, že ženy většinou chtějí snít a proto jsou na obrázcích štíhlé modelky, které si drží postavu dietami a svaly nejsou viditelné, protože pro spoustu lidí to nevypadá žensky. Plnoštíhlé ženy v reklamě lákají většinu žen, protože sdělují: nejsme supermodelky, nemáme dokonalé postavy, ale i přesto dokážeme být krásné. Dokáží se s nimi ztotožnit.
 
Reklamy jsou prostě proto, aby nás obelhávaly. Přesvědčily, že bez toho výrobku nemůžeme být a když si ho koupíme náš život bude lepší. Zkuste si rozložit to samotné slovo.
Re-klama.
Re opakovat a klam dají dohromady opakovaný klam.
 
Vysportované postavy v reklamě jsou pro někoho dalších extrém jako hubené supermodelky.
 
Za minulé století se toho spousta změnilo. Ještě v sedmdesátých, osmdesátých letech ženy ani nemusely cvičit, protože měly na starosti domácnost a ta zabrala hodně času. Postupem času elektrické spotřebiče začaly ženám ulehčovat práci. Když si to vezmeme,  domácnost pořád zabírá nějaký čas, ale není to tak fyzicky náročné jako kdysi. Kromě toho obchody začaly být plné různých dobrůtek a pochutin, proč si je nedopřát, že jo.
 
Takže z televize a z časopisů se na nás valí reklamy na sladkosti a další slané "mňamky" a do toho na nás chrlí dokonalá štíhlá těla modelek jako ztělesnění krásy. Pak z toho člověk nemá být v depresi a zmatený, zvlášť když je žena a chlapi mají možnost srovnávat s nimi nahé modelky.  
 
Co chci říct, je, že nikdy se jedna postava nebude líbit všem. Jsou chlapi, pro které ženská pod sto kilo není ženská.  Nevěříte?
 
A sport je pro spoustu žen, podle postav, které vídávám na ulici asi něco jako sci-fi.
 
Hodně lidí si pořád myslí, že se může stravovat jako jejich prarodiče, kteří jedli slaninu s cibulí, pekli si bůček a klobásky a byli zdraví do devadesátky, že jo. A taky si dají pořádnou porci. Ale jaksi jim nějak nedochází, že prarodiče neseděli celý den na zadku v autě nebo v kanceláři a místo toho makali na poli nebo v továrně a pak doma nebo na baráku, takže pak si tohle jídlo mohli dovolit.
 
Způsob života se podle mně mění až příliš rychle  a lidi se tomu nestíhají přizpůsobovat.
 
 
 

úterý 7. května 2013

Co mě dostalo a pobavilo

Na blogu jedné slečny "erekce" na slunci.

Na omlazení jsou ženy, které potřebují titulky na cvičení od Jill. Jinak by to asi nezvládly. :D
 
Pro ana pipky, které se váží několikrát za den a radují se, že přes noc zhubly půl kila.
 
citace z blogu flairjoy
Teď taky čtu Harlequinku, hrozně mě to baví :) Né že bych byla nějaký knihomol,ale romány, to je moje! :)
 
Můj Drobek: Já vím, co vás čeká. Až budete starý, budete stonat a pak umřete.
 
A blog zuzz-ana.blog.cz
Jestli je pravda, co tam ta holka píše, tak už přes půl roku to, skoro všechno co snědla, hned vyzvracela. Divím se, že ještě není v nemocnici.

Chcete si zacvičit aerobik na podpatcích?

čtvrtek 2. května 2013

Historky z MHD

http://www.cossack.cz/

Jsou to hodně staré stránky. Jeden kluk měl při cestování MHD štěstí na neuvěřitelné zážitky. Nevýhodou je text psaný bez diakritiky, ale ještě se mi nestalo, že bych  u psaného slova brečela smíchy. Na Deštník nejde zapomenout.

Nepečené muffiny

Setkávám se s tím na ulici příliš často.


Občas mi připadá, že každý člověk by měl skládat nějakou zkoušku příčetnosti v oblékání.




To, že si zapnete kalhoty, neznamená, že vám sedí. Nechápu  holky, co si koupí menší velikost, jenom, aby si dokázaly, že se do ní vejdou a mohly říkat, já mám velikost 36. Ale za jakou cenu, proboha?!

Muffin není problém jenom holek při těle. Špatná velikost a střih kalhot, vlastně džínsů, protože 99% lidí nosí jenom je, ho dokážou vyrobit i štíhlé dívce.

Takhle chodí oblékaná většina holek. Bokové kalhoty, bundička a tričko do pasu. Věčně odhalené ledviny. Nejenom, že poslední dobou je narváno na urologických odděleních, ale v důsledku toho, že tímto způsobem oblékání si neustále podchlazují bederní partie, tělo si na tomto místě začne cíleně vytvářet zásoby tuku. A voila, muffinek je upečen!

Ta stejná dívčina s jiným střihem kalhot. Bokovky jsou zlo.

Prosím prosím, před odchodem z domu se vždy podívejte do zrcadla a požádejte někoho o zhodnocení. Děkuji. Konec hlášení.