Pro ana
blogy se staly tak trochu mojí úchylkou, pořád je pročítám, dokonce si dělám
seznam a čekám, která si uvědomí, že je to blbost, nebo která znenadání
zkolabuje a blog zůstane mrtvý.
Některé
dívky jsou opravdu anorektičky, vidí se tlusté a chtějí pořád hubnout a
nechtějí, aby si jich okolí všímalo.
Pak jsou
většinou ty, které si myslí, že tím, že zhubnou, je lidi začnou mít rádi a
budou si jich více všímat. Budou se zajímat, jestli vůbec jedí a budou mít o ně
starost. Jsou takové, které si schválně kupují velké hodinky a kabelky, aby
vynikla jejich drobnost. Mají radost z toho, když se je v autobuse bojí
žena požádat o pomoc s kočárkem, vypadám tak křehce jupíí… Až se jim
jednou z kabely zlomí ruka, chci vidět, jak budou jásat.
Představy
této slečny o dietě mě přivádějí k šílenství, zvláště, když si dá jako
thinspiration fitness holky, které by v životě nemohly takovou postavu,
kdyby jedly jako ona.
Rohlíková
dieta tu ještě nebyla:
Snídaně: nic
Svačina: 2 rohlíky (700 kj)
Oběd: nicSvačina: 2 rohlíky (700 kj)
Svačina: francouzské brambory (3800 kj)
Večeře: nic
2. večeře: nic
hodnocení: :( 0 % a zřejmě nemusím uvádět proč...
Svačina: 2 rohlíky (700 kj)
oběd: nic
Svačina: brambory (120 kj), sýr (400 kj), rajčátka (60 kj)
Večeře: nic
2. večeře: nic
hodnocení: 40%
Snídaně: nic
Svačina: rohlík (250 kj)
Oběd:nic
Svačina: rohlík (250 kj)
Večeře: nic
2.večeře: nic
hodnocení:
90% :)
Většina
holek má jako cílovou váhu nastavenou 45kg, ideálně 40kg. Všechny chtějí zhubnout do plavek. Holky,
pokud se vám to podaří, rozhodně nechoďte na koupaliště, pokud se vás sejde víc
na jednom místě, lidi budou prchat v hrůze, že zombie vylezly z hrobu.
Snad se
neurazí, když sem dám odkaz jedné anorektičky, která se léčí a dokázala přibrat
11 kg, takže váží 36kg. Takhle to totiž většinou skončí.
Je
opravdu rozdíl mezi anorektičkou a pro ana pipkou, která propaguje anorexii
jako životní styl, dává si na blog pomilionté trapný Ana dopis, návody na
anorexii, potom jak ji skrývat a články o knížkách jako je Vím, jak chutná
vzduch. Absolutně děsivá knížka, kde autorka popisuje, jak v nemocnici vypadala
jako kostra, bolely ji klouby, protože jí kosti dřely o sebe, měla proleženiny,
všechny mladé sestřičky měly z jejího zjevu hrůzu a pod tím je komentář,
jaká je to nádherná kniha. Četla to vůbec?! Panebože!! Chápete to někdo?
I když
dneska bych se asi neměla divit, nejvíc návštěv mají většinou blogy, na které
autorka hodí pár fotek stejné věci nebo sebe, ale z různého úhlu a z jiného
přiblížení a všichni jásají a chválí, protože se nemusí zatěžovat čtením.
Náhodou
jsem narazila na blog http://chcizapomenout.blog.cz/
Mladá
dívka, která si prošla anorexií, sebepoškozováním, léčebnou a pokusem o
sebevraždu, protože zažila opravdu brutální znásilnění.
Znásilnění. Jenom jedno slovo. Dokáže jedno
slovo vyjádřit tu hrůzu a strach o život? A ty příšerné pocity a výčitky potom.
Co tím
vším chci říct? Co já vím. Hlavou se mi honí všechno možné. Jak se všichni honí
za dokonalou postavou a přitom ve vteřině můžou přijít o budoucnost jako Verča.
Co když
budou mít autonehodu, přijdou o nohu, skončí na vozíku nebo budou mít jizvy?
Nikdo neví, co bude zítra. Pak budou moct jenom myslet na to, jak byli blbí,
když měli všechno a přitom to neviděli.
Abych
nekončila tak depresivně. Tohle video mě pobavilo a v některých věcech má pravdu.